Tygr indický

Panthera tigris tigris

Fototapety_Antické_mapy_sveta_64.jpg.lar
tygr_indicky ZOO Plasy
  • Tygr indický (Panthera tigris tigris), také zvaný tygr bengálský je nejpočetnější poddruh tygra. Vyskytuje se převážně v okolí ústí řeky Gangy, v Indii a Bangladéši.

  • Tygří samci váží v průměru kolem 210 kg (rozptyl 180–250 kg), obzvláště velcí jedinci až okolo 300 kg a zcela výjimečně i více.

  • Dosahuje délky okolo 3 m (včetně ocasu), nejdelší změřené kusy až okolo 320–330 cm (např. slavný „Bachelor of Powalgarh“ měřil 322,6 cm). Výška v kohoutku činí přibližně 100 cm (max. 110 cm). Délka hlavy činí 25–38 cm.

  • Samice měří 1,5–2 m bez ocasu a 2,5–3 m s ocasem. Váží obvykle 100–160 kg. V kohoutku měří zhruba 80 cm, délka hlavy je 20–30 cm. V průměru dosahují samice délky 2,5 m a váhy 150 kg, délka zubů se pohybuje 4 – 5 cm.

  • Indičtí tygři dorůstají podobné velikosti jako tygři ussurijští a spolu s nimi jsou tak největšími kočkovitými šelmami na světě.

  • Pruhování je méně husté než u ostatních tygrů, černé na žluto – až oranžovo – hnědém podkladě. Jeho zbarvení ho v lesních porostech dobře maskuje. Černé pruhy na jeho srsti připomínají stíny rostlin a větví.

  • Tygra indického lze nalézt především v Indii, Bangladéši, Nepálu, Bhútánu, Sundarbans a Myanmaru. Jedná se o lesní šelmu. Přestože žije samotářsky, vytváří si rozsáhlé teritorium o velikosti až 50 km2. Podle odhadu z roku 2010 se vyskytovalo ve volné přírodě kolem 2500 jedinců. Nejvíce tygrů dnes žije v Indii (podle zmíněného odhadu až 1650 jedinců; podle novějšího odhadu z roku 2014, jehož závěry jsou však zpochybňovány, činila populace 2226 jedinců), v Bangladéši (kolem 450 jedinců) a v Nepálu (cca 150 jedinců). Několik desítek tygrů žije také v Myanmaru, ti ovšem již nejsou geneticky čistí kvůli páření se se zástupci jiného poddruhu. Tygr indický je přísně chráněný a v Bangladéši a Indii se pro něho staví přísně chráněné rezervace. 

  • Podle odhadů žilo v 19. století kolem 50 tisíc kusů, ale kvůli ztrátě přirozeného životního prostředí a pytlákům se jejich počet rapidně snížil. Byli loveni nejen pro kůži, ale také pro kosti a zuby, které se využívaly v tradičním východoasijském lékařství.

  • Tygr je samotářský a loví převážně v noci, není v běhu vytrvalý, takže loví především slabá nebo zraněná zvířata. Útočí tak, že se nejdříve připlíží ke kořisti v trávě (díky jeho maskování si ho oběť mnohdy nevšimne ani tehdy, plíží-li se ve velice nízkém porostu) a poté ji rychlým skokem chytí. Kořist usmrtí tak, že jí prokousne hrdlo nebo ji kousne do týlu a zlomí jí vaz. Tygr útočí nejčastěji zezadu, ulovenou kořist si poté odtáhne do houští a její zbytky přikryje listím (tygři se často ke své kořisti opět vrací).

  • Mezi jejich hlavní potravu patří větší kopytníci, jako např. jeleni (sambar, axis, barasinga), antilopy (nilgau), divoká prasata, gaurové a buvoli. Živí se také menšími zvířaty, jako např. zajíci, opice, hulmani a pávi. Jsou známy také útoky na nosorožce a mladé slony. Někdy loví i levharty, medvědy, vlky, lišky a dhouly.

  • Tygr indický se rozmnožuje během jara, hledá samici v jejím teritoriu, kde s ní pak 20–80 dní zůstává. Samice je schopna oplození pouze 3–7 dní. Po úspěšném spáření se samec opět vrátí do svého teritoria.

  • Samice si poté během 2 týdnů vyhledá doupě (např. ve skalních dutinách nebo pod vyvráceným stromem), ve kterém porodí 3–4 mláďata. Jsou sice slepá, ale mají už srst podobnou dospělým jedincům. Samice kojí mláďata zhruba 8 týdnů, pak jim začne nosit menší kousky masité potravy. Další dny si pak mláďata sama loví vlastní potravu. Ještě před dosažením jednoho roku jsou mladí tygři schopni sami lovit.

  • Facebook
  • YouTube
  • Instagram